Tak já bohužel neporadím,protože u nás nic takového nenastalo.
synovi byly čerstvě tři roky,když se malá narodila. jenže u nás byla situace jiná. narodila se extrémně brzy,takže tři měsíce ještě strávila v inkubátoru a syn se na ni velice těšil. nemohl ji vidět,pustili na jip jen rodiče,nikoho jiného. nesl to chudák někdy těžce a plakal,když jsme tam chodili,že on tam nemůže jít s námi. museli jsme se střídat, protože jsme neměli hlídání. nejdřív jsem šla já,manžel byl se synem venku a pak naopak. byl z toho kolikrát moc smutný a mrzelo mě to.
takže tak se těšil,že byl šťastný,že ji máme doma a choval se moc hezky. i teď. jen když začala lézt,zkrátka se pohybovat a vyžadovat více pozornosti,začal být na ni ošklivý-někdy na ni křičí,že jí nic nepůjčí,přitom on si bere od ní co chce..hned jí vše vytrhne,co ona si vezme..jindy jí něco půjčí,to ano. ale jinak se žárlivost projevovala v jeho tzv. výjevech,což jsme my pojmenovali..dělal různé obličeje,že vypadal jak blázen,jen aby na sebe upozornil. nemohla jsem se mu věnovat jako dříve,protože jsem s malou hodně intenzivně musela cvičit vojtovku,bylo to náročné. navíc chodil do školky na dopoledne,takže i to byl zvyk,ale jinak jsme se snažili dělat spolu vše jako dříve a on mi pomáhal nosit plínky atd.,což všechny jistě znáte. při kojení tedy kupodivu nejvíce pozornosti nevyžadoval,což děti dělávají a návraty k lahvičce atd. žádné..