No ono taky hodně záleží na tom, kde žiješ, jak jsou tam lidi otevření kontaktu s cizími. Kolikrát je na tohle lepší velkoměsto, než nějaký menší, kde jsou lidi často konzervativní a můžeš mít právě dojem, že "cizáka nechtějí mezi sebe pustit" - tzn. že si drží každý zuby nehty svůj okruh známých z mládí a o nové nemá zájem.

Pro přistěhované lidi je to pak docela blbý.

Jsou i místa, jak jsem odpozorovala, kde nefunguje seznamování po netu, dokonce ani žádné regionální diskuse na mateřském serveru...prostě je to zase "celkovým klimatem místa".

Obecně - známý přes děti zas není tak lehký najít. Jak tu někdo psal - spousta ženských se tváří, že mají zájem, klidně i si dají inzerát na ženský server, ale ve skutečnosti pak skutek utek. Mám dojem, že hodně z nich sice "jakoby hledá kamarádku", ale když přijde na skutečný setkávání, najednou se ukáže, že "měla velký oči" a je problém.
Třeba při MD pracuje doma, třeba jezdí často na chalupu mimo město, třeba si nedokáže zorganizovat čas, nebo není ochotná ho přizpůsobit tak, aby sladila s jinou maminou program. A těch třeba je celá řada, to vůbec nemluvím o tom, že je málo "známých přes děti" člověku doopravdy sedne. Pokud se snesou děti, může se zase ukázat, že s dotyčnou si nemáte absolutně co říct...třeba má naprosto odlišné názory na výchovu, že se to nedá skousnout...třeba vám není sympatická jako člověk.

A i pokud začne nějaké setkávání přes děti jakžtakž fungovat, málo z těchto známostí pokračuje i když skončí to, co ty dvě spojovalo - MD.

Prostě hledání známých a přátel je spíš o štěstí. Někdo pro to nemusí ani nic dělat a štěstí si ho samo najde - třeba ta pravá kámoška leží ve stejným pokoji na porodnici...a někdo může dělat psí kusy a přátelé ho míjí...a dokonce i jen "trochu použitelní známí".

Stěstí a otázka vyzařování člověka. Pokud se možná člověk zdá otevřenej a vstřícnej, lidi ho osloví sami.