Novofundlandskou fenu jsem dostala někdy ve dvanácti a provedla mě pubertou až do dospělosti. Ta naše byla hodná, klidná, mazel. Jen byla potřeba česat, jinak se ji dělaly dredy a dost toho snědla. Ale jinak děsně nenáročná, milovala jsem ji. Tak máš neobjektivní pohled z dětského světa. S tou vodou - vymete každou kaluž - ale že by zachraňovala, to ne.Plavala ráda, ale byla spíš "topič". Když k tobě v rybníce připlave padesátikilovej pes a dá ti packy na ramena, tak jdeš ke dnu,v lepším případě tě poškrábe. Pak se ale naučila, že musí plavat vedle nás. Mě se teď zas líbí Howaward.