mila Stello, moc me mrzi, ze jsi take prisla o miminka a preju hodne sily do kazdeho dalsiho dne a taky hodne odvahy tim vsim vubec projit...promin, ze se ptam, ale jak je to dlouho? dle tvych slov se mi tvoje ztrata zda pomerne cerstva....
moje situace ohledne kamaradek a rodiny je, rekla bych , mnohem jednodussi nez tvoje, neb ja uz mam 3,5 letou dcerku...ale je pravdou, ze kamosky s novorozenci jsem od jara nenavstevovala a uprimne jim rikala, ze je rada uvidim, ale az to jejich mimco trochu povyroste...pulrocni mimca uz beru v pohode)ovsem priznam se, ze muj vztah s mamou a vlastne i segrou je na bodu mrazu, nemam potrebu je videt, vedet, co delaji, zkratka nic...a to asi neni uplne v poradku, ale ja to tak ted citim, tak to tak i delam, az to budu citit jinak, tak se dle toho zaridim...