Firsty, čistě za mě - mě to přijde ve 2 letech už pozdě. Respektive, pokud umí čurat na povel, je to od něj pohodlnost a pokud ty to chceš řešit, tak to nejspíš bez trochy násilí nepůjde. Ve 2 letech už je dítě na takové komunikační a mentální úrovni, že chápe příčinu a důsledek. Dá se s ním domluvit, dá se to s ním pořešit, ale vyždaduje to megadávku trpělivosti ze tvojí strany.
Je to jenom o tom, jak to chceš ty, jak nastavíš mantinely, jak se v tom ty budeš cítit, jak moc syn respektuje tebou vytičené hranice v jiných věcech, jak moc na hranicích trváš. Nedá se to vyseknout z kontextu.

A ještě jedna věc - první synek se mi odplenkoval v lednu a bylo to peklo! Pro mě teda - venku zima, nemožnost dát ho venku vyčurat, čili vycházky max. na hodinu, pak domů... Fakt na to nevzpomínám ráda. Jakmile se rozhodnul sundat plenu a čurat do nočníku, už ji za živou moc nechtěl, chtěl trenýrky, jako velký kluk, plíny byli pro mimina (nechtěl ji ani na noc, usínal bez ní, dávali jsme jí po 23 hodině po vyčurání na nočník, v polospánku si ji nechal nandat). Jo, a zpočátku (ale bylo to jeho rozhodnutí nemít plínu) jsem držela pravidlo 3x a dost, troje počurané punčocháče doma a pak jsem dávala plínku s vysvětlením, proč to dělám /kdo se počurává do punčocháčků, musí mít plenku, protože punčocháčků nemáme tolik, abychom je mohli měnit každou chvíli. Pokud chceš mít trenýrky jako dědeček (jeho idol), tak punčocháčky musí zůstávat suché, jinak zase dám plínku/. Jo, a když udělal loužičku na podlahu, dostal čtvercovku a musel ji po sobě utřít /stejně, jako když něco rozlije, rozbije, vysype - nedostane vyhubováno, ale musí to po sobě uklidit/.

Pokud bych si mohla vybírat, já bych to odložila do teplejší dobu "bezkombinéz"...