Chápu vaše pobouření. Jste statečná a odhodlaná. Stojím ovšem na straně lékařů. Je to jejich povinnost udělat vyšetřění a Vaše právo jej odmítnout. Jsem ráda, že je to tak. Mám dvě děti a podstoupila jsem všechny vyšetření, které lékař doporučil. První dítě se narodilo předčasně, druhé dítě jsem odležela v nemocnici s nohama nahoru. Netrpěla jsem, ale věřila a důvěřovala lékařům.
Víte, narozdíl od Vás nejsem tak silná. Všechny vyšetření jsem podstoupila, chtěla vědět výsledek a pak konat, myslet, uvažovat, prostě jednat. Jsem šťastná, že nežiju ve Spartě, protože amniocentéza se u nás nedělá kvůli pohlaví, ale kvůli zdraví. A ne jenom kvůli zdraví dítěte, ale taky zdraví matky. Nikdo nechce zabít Vaše dítě.
Chápu Vaše odhodlání, ale pochopte taky lékarě. Víte, nikdo Vám nemůže vzít Vaše dítě. Je Vaše.
Víte, já nechci být hrubá a velice si Vás obdivuji, ale...
Jen pro Vaše pochopení a odpuštění lidi myslí taky jinak. Je to /jenom představa/
Lékař nedoporučí amniocentézu. Narodí se postižené dítě. Matka se soudí. Matka /v našem státě má právo se rozhodnout/nenávidí celý svět a děťátko končí v soc. zařízení. Já si uvědomuji, že to není Váš případ a jsem za to ráda, ale nesuďte lékarě. Já, já jsem chtěla vědět ůplně všechno. A právě jsem někde četla, že na základě výsledků amniocentézy lékaři zachránili život děťátka. Operovali mu srdíčko ještě přěd jeho narozením. Mimino se narodilo a už bylo po operaci. Zachránili mu život. Lékaři.Možná amniocentéza. Možná důvěra.
Já Vám přeju zdravé, krásné dítě, které Vám bude dělat jen a jen radost....