Stello, bohuzel o metode Mojzisove toho moc nevim, ale urcite toho najdes dost tady i jinde na webu a urcite najdes i nejake osoby co ji cvici. Bud rada, ze kdyz uz te tak osud zkousi, ze mas takovou oporu v manzelovi a alespon jednu kamosku. Ja zazila potrat jenom jednou a nemela jsem vubec sanci s nikym si o tom promluvit. Matka a ostatni v rodine to sice vedeli, ale proste delali jako by nic. A musim rict, ze to pro me bylo lepsi, nechtela bych to s nima probirat, kor ne hned. Zadna kamoska po ruce nebyla, vsechny daleko a manzel, no to radsi nekomentuju. "Stalo se, stalo, to se proste stava", zapomenme amen a slus. Ani k dr. me nemel cas odvezt, do nemocnice mi privezl veci a padil za kamaradama a od te doby o tom vubec nemluvil. Ani nevim jestli mi vubec rekl, ze je mu to lito. On je proste realista a pragmatik a hotovo. To, ze ja mela nocni besy, porad se mi to vracelo, slysela jsem hlasy atd., to se ho nejak netykalo, vubec se o tom nechtel bavit. Az za pul roku prijela z daleka kamoska, ani ne moc blizka, ale vedela jsem, ze zazila neco podobneho, tak jsem se ji sverila. Moc pekne jsme si pokecaly o svych pocitech, o pristupu manzelu (mela to podobne), a myslim, ze nam to obema moc pomohlo. Pokud je tvuj manzel trochu hlava otevrena a ne zabednenec, ber to jako vyhru, protoze clovek nikdy nevi co spatneho ho v zivote ceka a ja si skutecne nemyslim, ze kdyby se mi nedejboze stalo neco jeste horsiho, jestli by to nas vztah s tim pristupem meho manzela, ustal.