Já bych jen dodal malou vzpomínku z dětství na stejné téma. V roce 1978 jsem ve školním kole pražského vajíčka jako prvňáček recitoval báseň J. Seiferta První dopis mamince (kde chlapec řeší podobnou otázku, ovšem na podstatně jiné literární úrovni).
Básničku jsem měl velmi rád, školní kolo jsem vyhrál, ale postupoval druhý. Když se šla máma zeptat proč, bylo mi sděleno, že to není vhodná básnička pro mne. Nebylo nám to příliš jasné, proč taková něžná krásná básnička není pro prvňáčka vhodná?
Až za pár let jsme pochopily: Jaroslav Seifer podepsal v těch letech Chartu, a náhle se jeho básně staly nevhodnými.