Já už jsem si na školu zvykla, je tedy pravda, že vždycky bojujeme s časem, ale pro nás se nic moc nezmění, jen místo jednoho dítěte vyhodíme u školy dvě

add motorika, já jsem někdy ráda, když to vůbec kolečko je.Kuba má ještě špatné prostorové vidění, takže jeho kresba je holá hrůza (kdesi v rohu něco strašně nakresleného a zbytek papíru prázdný) a ke všemu je to ještě flink, takže rychle, rychle, snaha žádná. Jemná motorika příšerná, do dneška neumí třeba pořádně stříhat.Je i dost neobratný, takže on vyniká v češtině, matematice apod. a tělocvik, výtvarka a pracovní činnosti jsou pro nás hrůza, když pominu psaní, které češtinou vyrovnává.
Ale v první třídě, když byl úkol ze psaní, tak to byla procedúra na celé odpoledne.
Kuba se narodil v listopadu a šel do školy normálně, jak by měl jít. On má určité postižení(které se diagnostikovalo až v první třídě), takže má individuální plán, v kterém jsou zahrnuty určité úlevy na tu motoriku. Takže za co by ostatní dostali dvojku, tak má jedničku, ale i tak měl z psaní i trojky. Má několikrát napsané v sešitě opiš, písmo apod. Ale už to tak neberu, zvykla jsem si za ty tři roky, ve čtvrté třídě snad už psaní nebude Vždycky se uklidňuji tím, že z kreslení a psaní ho nikdo v dospělosti zkoušet nebude
Asi jsem ti moc neporadila.Ale třeba u Kubíka ve třídě má snad polovina dětí nějaké úlevy, někteří nepíší diktáty z matematiky, jiní z češtiny třeba každou druhou větu, někdo chodí při čtení do jiné třídy se učit speciálně číst, člověk až kouká, kolik dětí navštěvuje poradnu a má s něčím problém.

A byla jsi v nějaké poradně? Říkali ti, že se to za rok zlepší?
Já už dnes vím, že by se to za rok nezlepšilo, ale předtím jsem to také nevěděla.