Já jsem mononukleózu nepřechodila, poctivě jsem si ji coby dítě vyležela v nemocnici. Půl roku jsem pak držela přísnou dietu. Nesměla jsem čokoládu a nic, v čem je kakao, nesměla jsem solit, jíst uzeniny, jen šunku, nesměla jsem ani moc sladkosti, nic mastného, žádný krém apod., nic smaženého ani opékaného na oleji nebo grilovaného, žádná tatarka apod. Zvykla jsem si na to v pohodě, prostě jsem půl roku jedla zdravě. Samozřejmě mně to někdy bylo líto, ono jako dítě nedotknout se půl roku čokolády nebo dortu na jakékoli oslavě narozenin je nic moc, ale vydržela jsem to normálně. Tehdy si pamatuju, že v nemocnici na oddělení mi akorát řekli, že nesmím pít kakao a jíst tu čokoládu a to snad jen tři týdny, ale zároveň mi dali doporučení k "dietoložce" - tam jsem šla ještě v propouštěcí den, dostala jsem dietu celou hezky rozepsanou na několika papírech.
Půl roku jsem se nesměla jakkoli fyzicky namáhat a nesměla jsem jet ani na tábor.

Mononukleózu přechodil můj bratr taky coby dítě, držel dietu, ale vůbec ne tak drastickou, několik let chodil na jaterní testy a vždycky mu dopadly špatně, pak tam chodit přestal. Měl problémy s kolenama, se zádama, pořád ho bolely, ale doktorka to dala do souvislosti se sportem, chtěla, aby se omezil, na chvíli přestal, kolena ho bolet přestaly, ale pak začal, tak zase nanovo. Chodil i na lasery, ty mu pomohly dočasně, nakonec mu pomohl takový přístroj, který mu někdo půjčil - něco magnetického (?) - taková podložka, co se dala pod bolavou část těla, zapla se, nohu tam měl jen položenou a nic nedělal. Teď už problémy nemá.