Graine,

nejsem Tabitha (a doufám, že si nelibuji v popisech utrpení hříšných), ale snad ti přesto můžu dát nějakou odpověď (i když asi jinou, než by ti dala Tabitha sama).

Ve zkratce: IMHO Bůh skutečně je milující a všeobjímající bytost. A člověk je stvoření podobné Bohu, obzvlášť svobodnou vůlí. A milující a všobjímající Bůh tvou svobodnou vůli respektuje, čímž ti dává možnost opustit jeho samého, ztratit ho ze zřetele, kráčet po špatných cestách. Bůh neodstrkuje od sebe člověka pro jeho hříchy - člověk se od Boha kvůli svým hříchům odtahuje sám. (Vzpomeň si na Adama, už on se před Bohem po pojezení ovoce ze stromu poznání ukryl.) Věřící člověk (a podle mého kacířského názoru i spousta nevěřících, jen ne tak uvědomovanými postupy jako věřící) své hříchy rozezná, vyzná a spolehne se, že jsou mu milujícím Bohem odpuštěny - nemusí tedy kvůli nim od Boha prchat.

No a lidé, kteří ti zdůrazňují plameny pekelné, doufají, že ti tím tvůj hřích a) ukáží b) odvrátí tě od něj - a tak ti vlastně chtějí pomoci (jejich podvědomé či nevědomé motivace ponechávám stranou). Činí tak v podstatě v dobré vůli. Ty jako cíl těchto kázání si musíš vybrat, jak s tím naložíš - a můžeš to přijmout nebo se trochu zamyslet nebo je s tím poslat kam slunce nesvítí, podle své vůle.