MD,
no jo, ale on je i opačný extrém. Já jsem si vždycky přála chlapa, který NEBUDE takový ten debilní sexista, kterej nebude čučet na fotbal, chodit doma v teplákách a tílku, chlastat lahváče, číst noviny odzadu a kulturní rubriku přeskakovat, nebude trčet někde v dílně u svěráku a nebude mít v hlavě jen rychlý auta, pornočasopisy a nebude ve společnosti vykládat vtípky o ženských. Mám ho... ale stejně to není přesně to "ono". :o)
Obecně ženám prostě víc imponují chlapi, kteří se jako chlapi chovají, i když třeba ne tak vyhraněně. Jenže - většinou chlap, který nosí ženské kytky, pomáhá jí do kabátu, otvírá jí dveře atd. atd. prostě MÁ zakódovaný vzorec chování, že žena JE slabší pohlaví, že on ji bude živit, ona bude doma kmitat, starat se o děti a udržovat oheň v rodinném krbu... a tím pádem se bude cítit nad ní nadřazený.
Můj manžel dneska psal na net článek o tom, jak je mu sympatická kolegyně v práci, která má pochopení pro mužský bolístky... jako že si všimne, že kýchá, tak zavře okno nebo mu uvaří kafe. A já jsem pochopila, že ho taky musím docela štvát, protože na tohle nejsem. :o) Taky očividně nesplňuju jeho očekávání, protože pro mužský bolístky pochopení nemám... přesněji řečeno považuju neustálý fňukání a naříkání, povalování se a stěžování si na to, co mě všechno bolí za slabošství a ulejváctví. :o)