myslím, že velká část toho "doma musí být vždycky navařeno a naklizeno, a je to moje povinnost" existuje jen v našich hlavách, spoustě chlapů nepořádek nevadí. Je to do značné míry vina našeho okolí, že nám takové pitomosti vtlouká do hlavy natolik, až se s nimi ztotožníme.

BOhudíky já jsem v tomhle ohledu docela tuhý oříšek, za výhradně svou povinnost to v žádném případě nepovažuju a myslím, že jsem to od začátku dávala poctivě najevo - ani na počátku známosti jsem nikdy "neobskakovala" a nepečovala o svého miláčka, aspoň věděl, do čeho jde :o))

Takže je u nás doma permanentně bordel, prakticky nežehlím, vaříme na střídačku. Do myčky dáváme střídavě, ale spíš to dělá manžel, vytírám já (ale tak jednou za tři neděle), prádlo do pračky dávám, věším a uklízím taky já (ale v poslední době už mě štve, že to dělám jen já).

Jinak se přes den starám o dítko a v noci pracuju, manžel ve dne pracuje a v noci dělá nějaké domácí práce, čte si nebo spí.

Myslím, že se váhy lehce převažují na moji stranu, ale není to tak moc, aby mi to vadilo.