Ahoj, tak u mého manžela v rodině drží otěže v rukou zásadně chlapi - děda, tchán, švagr. Jejich ženy (manželova babička, mamka a sestra) jsou tam něco podřízeného, nemůžou o ničem rozhodovat, o peníze si musí říkat, švagrová vaří denně teplé večeře atd.. Tchán je na svou ženu dokonce sprostej a nebere si servítky ani před lidma. A z tohoto modelu vyšel můj manžel. Naštěstí má povahu po své mamce (mírnou, je takový dobrák), takže se nesnažil ani mě převychovat k jejich modelu. A i kdyby se snažil ,tak by tvrdě narazil. I když tchyně dlouho nemohla vydýchat, že když jsme byli u nich a manžel dostal hlad, tak si šel něco vzít sám. Od té doby, když jsme u nich, mu podstrojuje, ale kupodivu mi nikdy nic neřekla (co si myslí, to si raději nechci domýšlet), ani proti mě manžela neštve. Je to taková dobrá duše, ráda tam jezdím a přiznám se, že jsem se ze začátku pokoušela udělat jakousi "revoluci", hlavně u švagrové, protože hádat se s tchánem jsem si netroufla, takže jsem alespoň "rýpala" do švagra, a občas jsem si nebrala servítky. Bohužel to švagrové nebylo příjemné, jak se do její "modly" strefuju, takže jsem toho brzy nechala, ať si to teda praktikuje, jak chce. Dneska, když mi řekne, že se musí zeptat Milana, zda jí dá nějaké peníze, tak jen obrátím oči v sloup a nijak to už nekomentuji. Troufám si říct, že jsme s manželem rovnocenní partneři, máme společný účet, ze kterého si můžu vybrat ze své karty, aniž bych se ho ptala (jedná se o běžné nákupy, větší investice samozřejmě probíráme spolu). Takže některé pisatelky tady opravdu lituju. Ale jaký si to kdo udělá, takový to má.