Tabitho,

dávám to za pravdu v jednom podstatném - ty onu konkrétní dívku opravdu neodsuzuješ. Uvědomila jsem si to už při čtení té debaty "jak prožít dospívání". Ale reagovat tam na tebe bylo velmi těžké - čtu debaty po vláknech, abych viděla, kdo komu odpovídá, a tvoje odpovědi podle mě většinou vůbec po vláknech nebyly, takže jsem pak pátrala, nač vlastně reaguješ, a někde jsem to mohla vidět i špatně.

Jenže mě vůbec neudivuje, že to tak většina diskutujích pochopila:

Přišlas do debaty, která byla de facto debatou o tom, jak se vyrovnat se situací, že dcera je homosexuální a otec s ní vůbec nemluví a tváří se, že je vzduch - neprostře jí ani manželce, která se jí zastala, talíř na stůl.

Dovedu si představit, že pro to onen otec může mít své důvody. Naprosto bych chápala, kdybys napsala něco ve smyslu, že se jednání onoho otce dá vysvětlit třeba z hlediska víry v hříšnost jednání dcery... protože mu většina diskutujících podsouvala především popuzenou ješitnost ve stylu "co tomu řeknou lidi".

Ty ses ovšem nepustila do klidného vysvětlení (mimochodem, považuješ takové jednání otce za správné? Já ne ani z hlediska víry; podle mého soudu by jí mohl a pokud to tak vskutku cítí, i měl říct, že s tím nesouhlasí, že je to pro něj z hlediska toho a toho neakceptovatelné - vyříkat si věci ne hrubě, bez definitivního zavrhování, ale přesto na rovinu je IMHO důležité -, ale tvářit se, že dcera neexistuje, je trochu silné kafe, i kdyby měl pravdu!)

Ty ses rovnou pustila do řečí o hříšnosti homosexuality, do tezí o tom, že homosexuální sklon (nejen jednání!) je zvolená věc (což mimochodem netvrdí ani katolický katechismus, pokud vím - leč expert fakt nejsem), pak ses z mně naprosto nepochopitelných důvodů pustila do adopce homosexuály - což je téma DOST MIMO - a k tomu jsi přidružila poznámky, které byly hrubě urážlivé a duchem, i když ne přímo klasickými sprostými slovy, vulgární. (Což obvykle opravdu není tvůj styl, ty - bez urážky - jedeš spíš ve "vědoucí nadřazené blahosklonnosti"). Vím, že to myslíš dobře, proto obvykle hledám ve tvých příspěvcích to jádro a tón, jak ho vnímám, se snažím ignorovat - a někdy mi opravdu ukážeš něco zajímavého. Ale mnohem snadněji mne posune Ráchel nebo Samarlu, které dokáží říct mnohdy totéž, ale bez poznámek na téma jaký máme my, co to nechápeme, v duši zmatek a jak je jim nás ubohých nechápajících líto.

Mrzí mě, že můj včerejší příspěvek o "dštíčích plamenů pekelných" vyzněl v kontextu tak jednoznačně proti tobě; byl míněn obecněji (ostatně ty tolik nedštíš, jako spíš nás hříšné a nechápavé lituješ, bohužel na můj vkus až příliš okatě). Po pravdě znám dštíčů dost a při tom popisu jsem nemyslela zdaleka jen na tebe, dokonce ani primárně ne na tebe; měla jsem to do toho příspěvku napsat rovnou. Omlouvám se.

A taky se omlouvám za příspěvek v délce týdne před výplatou a vytrvalým děkuji za přečtení.