Jsem nevěřící. Žila jsem necelé tři roky v klášteře (poskytoval ubytování studentům, co nedosáhli na koleje) mezi několika věřícími. Nikdy se mi nestalo, že by se přede mnou někdo modlil (ani u jídla) nebo mi řekl, že se modlí za mne. Asi by mi to nevadilo, proč taky? Pokud má někdo tu potřebu a nenutí mě modlit se s ním, tak to toleruju.

Vlastně jednou se stalo, že přijel otec Jan ( něco jako správce) a pozval nás na malé posezení k němu a pak se z toho vyklubalo takové skorokázání, to mi bylo nepříjemné, cítila jsem se tam nepatřičně a pak už jsem se takovým občasným akcím vyhýbala.