Musím říct, že u modliteb při jídle jsem vůbec neměla na mysli "veřejné akce", ale jídlo doma... třeba exíkova babička začínala každé jídlo modlitbou a nepříjemné (tedy byla jsem v rozpacích) mi to bylo snad poprvé jednou - dvakrát, pak jsem si zvykla - přece nebude kvůli mně odbourávat své letité zvyky. Když jsem uvěřila i já, tak jsem doma nic podobného nezvládla a docela mě to mrzí.
Na veřejnosti bych si netroufla a vlastně ani troufat nechtěla.