Tak musím říci, že jsem ráda, že tu vidím více pozitivních zkušeností než těch negativních... Je to VŽDY o charakteru. Krátký sumář - moje kamarádka se před lety rozvedla s manželem, který byl asi o rok mladší, ale ji i děti psychicky týral (jsi k ničemu, blbá, nic neumíš zařídit...) na děti neměl nikdy čas a teď, když už si vydělávají, tak na kašle jak placatej kámen.
Můj manžel je o 12,5 roku starší, poznali jsme se když mi bylo 30, oba po nepovedených vztazích. Romantik to zrovna taky není (když chci pusu, opáčí - řekni kocourovi... jejiž už by ses to mohla odnaučit...). Ale za těch patnáct let, co jsme spolu, mě nikdy nenechal ve štychu, já mu upeču, on uklidí kuchyň, já auto zamažu , on ho umeje... atd.
Nemysli ale, že to mají složité jen holky. Můj bratranec, 30 let, umí okolo děvčete taky hezky skákat, taky už by chtěl děti, ale ty holky, co by mu byly recht, je nějak nedostatek. Taky ještě nezakopl o tu správnou...
Věř tomu, že ten pravý na tebe někde čeká. A že až ho potkáš, tak to poznáš, že to je on, tvého srdce šampion