Sovice, třeba Ti pomůže pocit nevěřícího: ano, když se někdo přede mnou modlí u stolu, osobně se cítím trapně, nevím kam s očima a rukama, jak už tu někdo trefně psal. Ale pokud vím, že je rodina věřící, že prostě dělá tento rituál ze svého přesvědčení a odjakživa, že je prostě součást jejich života, tak vůbec nemám pocit, že by mě chtěli jakkoliv vychovávat. Jejich modlitba jde mimo mě, stejně by se modlili i kdybych tam nebyla. A já jsem host, který musí přijmout "standard" rodiny, do které jsem byla pozvaná (nebo jsem přišla nepozvaná
). Souhrnem: ano, cítím se trapně a nepříjemně, ale je to MŮJ problém, ne jejich. Oni (věřící a modlící se) se jen chovají naprosto přirozeně, jako každý jiný den.
Za sebe bych doporučovala modlitbu před hosty co nejvíce zkrátit, ale nerušit.