... Monty, a napadlo tě někdy, že vy jste takové to typické manželství naruby? Ano, ty pracuješ a vyděláváš - ale taky vlastně nedokážeš o ničem jiném mluvit - než o tom, jak vyděláváš a jak tě to baví a jak tě to naplňuje - a vlastně až jen tak mimochodem z tebe vylejzají detaily typu "Stáníka před obědem dám babičce a vyzvedeme ho kolem šesté hodiny". Nebo "špínu nevidím, to musí uklidit manžel".... prostě mi přijdeš jako takový ten chlap, co si neustále tahá triko, jak živí rodinu, ale už nevidí a neocení, co pro to, aby on mohl živit rodinu, dělají ostatní - hlídání dětí, uklízení, udržování domácího krbu.... a možná že si tvůj manžel teď připadá úplně přesně jako taková ta zneuznaná manželka - on chodí do práce, ale protože vydělává míň než ty, tak ty to smeteš jako nepodstatnou maličkost. On uklízí a chodí se Stáníkem na procházky - ale slyšel někdy od tebe nějaké uznání? A tím nemyslím vlezdoprdelkování "ó, jak jsi úžasný, pane", ale prosté konstatování, že je prima, když se někdo stará o úklid, který tebe nebaví?

A jestliže obdivuje kolegyni, která mu uvaří čaj, když kašle... víš, třeba mu fakt chybí to, aby si ho někdo všímal jako lidské bytosti - a občas mu projevil lásku nějakou drobností - jako je ten čaj. A zase to nemusí být lkaní nad rýmou jako kdyby měl neméně lepru - ale otázání se, jak mu je, donesení acylpyrinu, převzetí jeho povinností aby si mohl na půl dne lehnout a vypotit se....

Možná, že chlap, který je rovnoprávným partnerem manželky, by pak jevil více chuti s touto osobou jít do kina. Pokud ovšem neustále poslouchá, jak ty vyděláváš a jak ty pracuješ - tak asi holt chce být s někým, kdo není tak sebestředný jako ty.