Přidat odpověď
Otázka víry je myslím věcí velmi osobní a její praktikování ve všech možných podobách taktéž. Nemusím s někým vyznávat jeho víru,ale měla bych v sobě najít tolik síly,abych potlačila vlastní pocity a popřála mu v tomto bodě svobodnou volbu.Zajímavou myšlenku nedávno řekl jeden mladý farář. Každý z nás ať už věřící nebo nevěřící má v sobě myšlenku a výru v něco. Je to pravda i ateista jako já se v nouzi obrátí k bohu a zcela alibisticky prosí o pomoc v duchu co,kdyby na tom něco bylo. Nejsem křtěná a nikdy jsem k výře nebyla vedené přesto jí nezavrhuji a desatero považuji za takový návod k tomu,jak by člověk měl žít. Ne vše se dá dobře aplikovat v praxi a ne vždy se to dá dodržet,ale základní kámen to je.
Na štědrý den nás pan farář pozval na mši a já jsem si myslela,že moje děti nebudou chtít jít. Jednak nebudou mít zájem a za druhé budou dávno spát. Nevěřila jsem tomu,ale oba si pečlivě hlídali čas,aby to neprošvihli. Ve stanovenou dobu nás nahnali do kabátů a hnali nás ke kostelu. V kostele si spořádaně stoupli,našli si kancionál a dokonce i zpívali. Byla jsem sama překvapená z jejich vzorného chování,které se obešlo,bez pošťuchování,chichotání,šeptání atd. Oba z toho měli velmi pěkný zážitek. Navíc si myslím,že to co tam bylo řečeno by si měl poslechnout každý slušný člověk nejenom,ten,kdo je skálopevně přesvědčen o bohu.
Jestli bůh je nebo není opravdu nevím,ale rozhodně to nikomu nehodlám vyvracet. Každopádně pro moje děti se stal pan farář autoritou a já jsem ráda,že občas mají možnost na faru zaběhnout,promluvit si tam a zůčastnit se nějakých jejich aktivit chystaných pro děti.
A co se modlitby týče ať už u jídla nebo jinde já bych to spíš považovala za milou věc,že někomu stojí za to si na mě vzpomenout a věnovat mi svou myšlenku.
Ad kostely. Kostely mám moc ráda. Od malička jsem chodila třeba do kostela Sv. Ignáce na Karlově náměstí. Nemodlím se,ale jenom si v klidu sednu a v duchu si proberu a utřídím svoje myšlenky.
Ad církev. Tam už je to s ou vstřícností bohužel horší. Mám jisté výhrady a spousta věcí mi vadí,takže církev jako morální instituci nejsem ochotná přijmout za své.
Předchozí