Přidat odpověď
Grainne,
píšeš:
Vyskakuju asi tak metr, když se někdo hodlá motlit za "procitnutí" kohokoliv jiného - to je manipulace a čarodějnictví, však on už si to vyříká sám, ať už s duchovní bytostí, nebo sám se sebou. Tohle by věřící měli přenechat Nejvyššímu, připadá mi, že to není v jejich kompetenci.
Osobně bych takovou modlitbu neformulovala za "procitnutí", ale občas se modlím, za svou rodinu, aby (u)věřili... a vím, že se za mé uvěření roky modlila exíkova úžasná babička... A právě tento druh modlitby chápu jako "přenechání to Nejvyššímu, protože to není v mé kompetenci", jako rozhovor s Bohem, be kterém velmi zhruba říkám "Pane, záleží mi na tom, aby mí blízcí (u)věřili, protožes mi ukázal, co život s Tebou přináší... ale ne má, Tvá vůle se staň."
Připadá ti to jako čarodějnictví? Víš, mi připadá, že čarodějnictvím můžeš manipulovat démony (či možná nižšími kladnými bytostmi, i když to bych označila spíše jako magii a navíc tomu opravdu nerozumím), ale ne Pánem. Já věřím v určitou blbuvzdornost našich modliteb, čili že v odpovědi na modlitbu dostáváme, co nám prospěje, případně zůstanou nevyslyšeny, protože ostatní mají také vlastní svobodnou vůli a Bůh ji neznásilňuje - takže máme buď dobrý výsledek, i když třeba ne podle našich představ, nebo dobrý výsledek podle našich představ i s tím rizikem, že se pak ukáže, že jsme se modlili "příliš konkrétně", nebo žádný výsledek (z možných různých důvodů)... ale zlé věci (ani pro jiného) že k výsledkům modlitby k Bohu nepatří a patřit z principu nemohou.
Předchozí