Siddhártho,
jistěže je to lepší podle mne. Já jsem jenom já, všechno, co soudím, je podle mne, nejsem objektivním měřítkem věcí. Čehož jsem si, doufám, vědoma.
Když ale tohle dotáhneš do důsledků, nemohla bys chtít pro nikoho nic, protože všech důsledků nedohlédneš nikdy. Což je filosofie, která je ti (soudím podle nicku) zřejmě blízká. Mně ne, i když ji respektuji.
Pokud už se za někoho modlím "k uvěření", nedělám to u lidí, u kterých předpokládám, že by jim to výslovně vadilo. Mí blízcí se k podobným věcem stavějí jako "že na ně myslím s láskou", případně jako k "neškodné úchylce". Pravda, moc často se o Bohu nebavíme. Jsme poněkud nábožensky a názorově roztříštěná rodina, zahrnující katolíky echt i katolíky méně echt, evangelíky, ateisty výslovné i agnostiky, pravičáky i levičáky, milovníky psů i milovníky koček... no a máme se rádi, jen některým tématům se při některých příležitostech raději vyhýbáme
Zpět k těm modlitbám: jestliže to cítíš jako nadřazenost, je mi to líto, já to tak nemyslím. A pokud myslím a nejsem si toho vědoma, pak musím smutně konstatovat, že kdyby tato konkrétní bezděčná pýcha byla můj největší hřích, byla bych fakt v pohodě