Pettino, nejsem superzena, takze nekdy opravdu neni vsecho hotovo, jak by si pral ON. Vadi mu to a rika "melo by se to udelat" nacez ja dopovidam, "tak to udelej". Odpoved: "A co vsechno si myslis, ze mas jeste delat?" Rikam, opravdu hodne casu venuje sve praci a vydelava naprumerne, ale mou praci v domacnosti neoceni vubec, pokud je vse OK, je klid a bez jakychkoliv komentaru /zadne pozitivni reakce/, pokud ne, "tise trpi" , pozdeji mi se zadostiucinenim vynda napr. nafouklej jogurt z lednice abych videla, jaky jsem bordelar. Nejsem idelani, ale hodit ten jogurt do kose by ho stalo mene casu, nez ho nekam vystavit a pak me jeste 2x upozornit :)
Co me nejvic vytaci neni to , ze mi nepomuze, ale to, ze nedokaze poresdek udrzet. Napr. strcit talir po jidle do mycky, utrit stul, spinave pradlo nosit do pradelny, nechodit po cerstve vytrene podlaze /mokre/, zvednout papirek pokud se netrefi do kose atd... tvrdi, ze si nevsiml, zepodlaha je mokra, stul po jidle upatlany... Nemuzu tomu obcas uverit, nemam silu to po nem stale a stale znovu zadat.. Me fakt nevadi uklizet, vadi mi ze neni kdo by to ocenil a vadi mi ze je to nekonecna prace porad dokola. Vyrostl v patriarchatu, ja v matriarchatu /i s otcem, ale matka byla velitelka/, byli jsme v manzelske poradne kroutili chlavou hlavy pomazane, ze jsme jeste spolu a oba zijeme :)) Vdavala jsem se v 18-ti letech, kure neopereny, manzel je o 5 let starsi, mel uz po VŠ a začal hned delat karieru. Je velmi schopny, v tezkych situacich by byl dobrou oporou, ale problemy, ze kterych se tady snazim vykecat mu nepripadaji vubec hodne nejakeho zamysleni...