Neřešila jsem, že na něj nemám - šlo o to, že v době, kdy jsem měla nižší příjem než normálně a žila z rezervy, tak mi jeho náklady trochu lezly do peněz a on se k případné spoluúčasti stavěl jako lačný ke sraní, slovy mé babičky. Což nepotěší. Na druhé straně za rekonstrukci bytu vysolil půl mega a nesmlouval se mnou o tom, proč např. chci lednici za dvacet litrů, když tak velkou vůbec nepotřebujeme. A nábytek do synova dětského pokoje taky kupovat nemusel. Problém nebyl v penězích, ale v jeho přístupu k nim. Šprajcnul se na naprosto blbém místě. Poté, co doma párkrát nebylo to, co očekával, taky změnil názor. Ale to sem vcelku nepatří.