Volala jsem tam už v sedm ráno.Zvedla to sestra tak se jí ptám proč Nás posílá na neurologii a prej to si musíte počkat až tady bude doktorka no ve mně by se krve nedořezal jaký jsem měla strach.V osm jsem jí volala tak říkala že je to kvůli té hlavičce.Jde na ultrazvuk a další den k neurologovi.že si myslí,že je Matýsek zdravý,ale pro jistotu chce kontrolu neurologem.

Jinak ten strach mám asi po mojí mámě ta trpěla taky srašnou úzkostí.V noci se jí zdály sny,že padáme z okna.Když byla prej v práci a byli jsme ještě menší tak tam brečela jak se o Nás bála jestli jsme v pořádku.A jednou když jsem z diskotéky v 17 letech přišla v půl osmé ráno tak jsem pěkně dostala brečela a řvala zároven že se bála a už málem volala policii a já jsem seděla ve vchodu na schodech a povídla si s jedním fajn klukem
často mi říkala počkej až budeš mít děti budeš vědět jaké to je o ně mít strach.A je to pravda.