Sovi,
vazim si tve schopnosti se umirnit a "vypustit paru" pred tim, nez mi cosi napises.Je to dnes skoro az vzacny fenomen..

...do řečí o hříšnosti homosexuality, do tezí o tom, že homosexuální sklon (nejen jednání!) je zvolená věc (což mimochodem netvrdí ani katolický katechismus, pokud vím - leč expert fakt nejsem..
Uz jsem psala stanovisko RK katechismu..Ackoliv chapu, ze dokonana spatnost pred Hospodinem / vychazejic z Jeho Slova uz od Thory v judaismu/, muze mit puvod jak v nas samotnych / tim, ze nase lidska prirozenost byla zranena prvni neposlusnosti vuci Bohu, ktera na nas v lidskem pokoleni pada - tedy dedicny hrich zpusobil nasi "slabost" a naklonnost ke zlemu/, tak take od oklamani nas samotnych "otcem lzi od pocatku"..Nevim, jak je to u toho ktereho konkretniho cloveka ..
Tak ci onak obe situace v dokonanem jednani vyzaduji nas vlastni osobni SOUHLAS - tedy uskutecnenou VOLBU.Nemohu tedy souhlasit, ze si to ci ono na zemi nevybirame, ze jaksi "nemame na vyber"..Takto by s nami Buh nikdy nejednal..Je to v rozporu s ponechanim moznosti vyuzit svobodnou vuli, kterou nam daroval..
Dusevni nemoc je neco zcela jineho/tam ale homosex.nepocitam, protoze nesplnuje nektere atributy ani z klinickeho pohledu/ - tuto si clovek skutecne sam nevoli a tudiz, musime umet / a hlavne prosit abychom umeli/ spravne rozlisovat o co u cloveka presne jde.Pokud se vylouci vliv "zleho" /a od toho ucinkuji ve svete fungujici interdisciplinarne spolupracujici "skupiny" - psychiatri a knezi treba...Neni to zadna science fiction..Pokud je POVERENY / ne svevolne ucinkujici/ knez v teto "uzdravovaci" nebo osvobozovaci pastoracni cinnosti,nejakou osobou o pomoc, predne si zada psychiatricke klinicke vyjadreni a vysledek dosavadni lecby..Je to skutecne spoluprace.

Ver mi, ze casto PODLEHAM take utokum toho "lhare" na me ambice, emocionalitu - telo uz v posledni dobe dikybohu vetsinou/ ne vzdy/ umim zvladat..Casto tedy u me nastava situace, ze Pana prave v takovem okamziku prestavam "slyset" / podotykam pro ostatni neverici, neslysim zadne skutecne hlasy, je to nazvala bych to jakasi " mluva" srdcem, ne usty../..Tehdy diky Milosti ,si to mohu uvedomit, kdyz bych mela uvnitr touhu pripsat si snad nejakou "zasluhu" , nebo stat o nejake "pritakani" ci dokonce podekovani, za to, co podavam dale a co nepochazi ode mne.Jsem vdecna, ze mi dava Pan schopnost si toto uvedomovat a litovat..Pak teprve zas "slysim" co mi rika, kdyz se Ho v srdci ptam...


.... a k tomu jsi přidružila poznámky, které byly hrubě urážlivé a duchem, i když ne přímo klasickými sprostými slovy, vulgární. (Což obvykle opravdu není tvůj styl, ty - bez urážky - jedeš spíš ve "vědoucí nadřazené blahosklonnosti"). Vím, že to myslíš dobře.....

Rozumim tomu, ze muj sloh muze byt z nepochopeni, nebo nechteni pochopeni nekomu nepohodlny..Ne ale sprosty ci vulgarni.Rozumim tomu, ze ma "vedouci nadrazena blahosklonnost" jak ji nazyvas, muze nekomu pripadat desne "hrana", nebo neprirozena, ci neumprimna..Protoze jsem takovy pocit v sobe nikdy drive neznala a takovi lide me take "rozcilovali"..Ted uz vim ale proc...A ma "blahosklonnost" / i kdyz nevim, jestli ji jako NEČEŠKA spravne chapu/, ma koren pouze v lasce k bliznemu, je uprimna a otevrena..Ma vyjadrovana litost, je zrejme cosi jineho nez litost, kterou mate na mysli..Neexistuje ale jine slovo v cestine, ktere by tento "stav" v dusi skutecne vystihovalo..Snad trochu smutek, ale i to je dost vzdalene tomu, co to skutecne je..Neumim to dat do slov.Pan ale vi, co to je a vi, proc mi to dava vuci lidem citit..Dokazu se tak vic za ne obetovat i modlit..Predtim jsem toho skutecne uprimne nebyla schopna..Myslela jsem ze ano,i jsem to stale delala, ale nebyla..byla to iluze o mne samotne..


Nevim co znamena - slovo dsticich..Takze neumim reagovat..


Mrzí mě, že můj včerejší příspěvek o "dštíčích plamenů pekelných" vyzněl v kontextu tak jednoznačně proti tobě; byl míněn obecněji (ostatně ty tolik nedštíš, jako spíš nás hříšné a nechápavé lituješ, bohužel na můj vkus až příliš okatě). Po pravdě znám dštíčů dost a při tom popisu jsem nemyslela zdaleka jen na tebe, dokonce ani primárně ne na tebe; měla jsem to do toho příspěvku napsat rovnou. Omlouvám se.


Ale dekuji ti jeste jednou za tvou mirnost.Nekdy se ptam, proc tohle delam, ze se zapojim do diskusi s umyslem pomoci a nakonec si vyslouzim nadavky, urazky a Panovi vetsi potupu..Citim ale, ze ma namaha nevyjde nadarmo, i kdyz ja jeji "vysledek" tady nespatrim..