Neber to nějak ošklivě.
Ale dítě není něco, co máme k tomu, abychom si to užívali. Není to ani něco, co nám má naplňovat jinak prázdnej čas (jinak prázdnej život).
Tvoje role jako babičky je jiná než ta, kterou bys ráda.
A cítím z toho, co píšeš, že bys od toho dítěte chtěla, aby ti něco naplňovalo, nějakou tvoji potřebu, ale na to děti fakt nejsou.
Tvoje představy o tom, jak často s vnoučetem budeš, mi přijdou nadsazené a fakt svědčí o tom, že role babičky ti tak docela nesedí - taky není divu, v podstatě kdekdo v tvém věku má malé děti, ne vnoučata.
Prostě mi přijde, že pro tebe, pro vnučku i pro tvoji dceru by bylo moc fajn, kdybys dokázala udělat dobrovolně a bez pocitu sebeobětování krok zpět a kdybys dokázala pouze "být k dispozici". A svůj život vyplňovala jinak.