Antidepresiva ti pomůžou, brala jsem je 2 roky, závislá jsem na nich nebyla, brala jsem teda A prvního stupně, které může předepsat i obvoďák, akorát jsem po nich přibrala asi 10 kg, které nemohu shodit. Účinek nastoupí až během tak 3 neděl užívání a srovná se to kolem 6. týdne. Měli jsme hodně velké problémy v manželství, takže jsme je brali oba, můj manžel měl A 2. stupně, i na úzkost, a bral je delší dobu než já, já je vysadila i kvůli tomu, že jsem chtěla děti.
Skupinová terapie: Té jsem se účastnila asi 2 roky, jezdila jsem z Prahy do Jeseníku, protože tam byla úžasná paní, která udržovala láskyplné a otevřené prostřední, do ničeho nás nenutila, měli jsme k ní důvěru. Bylo to fajn. Co pro mně bylo dobrý, měla jsem za sebou už zkušenosti s individuální terapií, ale tam jsem pořád dokola řešila věci, které jsem řešit chtěla, ale skupinovka mně posouvala, protože tím, že se tam probírali i jiná témata, která já bych nikdy neotevřela dobrovolně, tak jsem se jimi musela zabývat i já. Byli jsme různorodá skupina, třeba matka, která řešila, že jí odešla dcera, jiná máma, která měla syna v kriminále, 2 kluci, svobodné holky, jedna se chtěla moc vdávat a mít sex, já, která jsem měla problémy s manželem a tím pádem i se sexem, bylo nás asi 10, občas jsme se nesešli všichni. Většinou jsme na začátku řekli, s čím kdo tam přišel, takový ty aktuální věci, měli jsme domácí úkoly, ty jsme si prohlídli, dělali jsme různé hry, malovali jsme. Občas mi bylo dost blbě, naučila jsem se to tam říct, že se necítím dobře, abych s tím neodešla a nebyla pak na sebevraždu. Nikdy mně nenechali odejít, když mi bylo zle, vždy se mi věnovali, což byla pro mně změna, na indi mně vždycky rozšťourali a pak mi řekli, že už nemají čas a nechali mně jít a co já pak. Bylo to přínosný, ale s miminem už jsem nemohla tak jezdit, takže jsem to musela ukončit, bohužel, ale docela už funguju, takže to asi stačilo. S touhle terapeutkou jsme dodnes nepravidelně v kontaktu, ona na mně myslí, můžu zavolat nebo poslat e-mail, takže se cítím zabezpečená.