Enži, já tomu nerozumím. Ty nemáš možnost sednout si na 15 min se svým drahým a položit mu pár otázek? nebo je nepokládáš, protože se bojíš odpovědí? Chlapi většinou nechtějí řešit NIC!
A čekat, až je to napadne, by bylo u mnohých čekání na Godota.

Karolko, je pěkné, že jsi při předáván dětí zachovala klid. Kdy se začneš ptát ty? Jak to bude s penězi, s bydlením, hypotékou, s péčí o děti, s jeho psem...?
Ty jsi zatím psí+ kočičí útulek, jeho psycholog a dětský domov v jednom.
Tvůj muž má život jako za mlada, bydlení od rodičů, klídek a v hlavě jen SVÉ problémy a nejistoty.
Občas si vezme děti a tím to hasne.
Řeší stále jen sám sebe a ty mu v tom zdárně napomáháš.
Psychologa po telefonu, bys měla nahradit zcela jinou rolí.