asi jo...ta psycholožka, co jsem s ní dneska mluvila, říkala, že bych se pak možná mohla vrátit k té psycholožce, co jsem k ní chodila někdy loni.
Totiž, já se většinou zvládám - a i když mám sebevražedný myšlenky, tak jsou to fakt jenom myšlenky, vím, že bych si nic neudělala (byly doby, kdy to bylo na hraně, ale ty jsem nějak přežila, možná mě někdo hlídal), ale stejně...život mě nebaví, mám ho plný zuby, nedokážu si představit, že to někdy bude lepší (i když rozumem chápu, že třeba jo). Někdy. Někdy je mi dobře. Ale já už jsem z těch všech někdy tak utahaná...