Ja jsem tedy taky uhranuta. Znam ho 4 roky, potkavam ho v praci. Utikala jsem pred nim jako zlomena lan, on se dival do me a ne na me a nikdy nic vic. Cas po pracovni dobe jsem travila psanim knihy o nem, abych prezila, neumela jsem z toho vyjit ven. V posteli jsem si predstavovala misto partnera jeho. Pak me nekam po letech pozval..a ja kokot byla verna tomu partnerovi nevernikovi, ktery me ted opustil. Rekla jsem si: "A dost, holka, nechce te ani ten, ani ten, tak si proboha nekomplikuj zivot!!" A bac ho. Predevcirem jsem s onim panem jela autobusem...hodinu... a snacilo se na nej podivat a uz jsem se divala do jeho oci...sametovych, bohuzel z jeho strany uz bez touhy a ukazky zajmu o me...a z me strany delani lehkvazne kamaradky, aby nepoznal, jak hluboce jsem do nej zblaznena.. Cely vikend nedelam temer nic jineho nez ze na nej myslim 24 hodin denne. Jsem proste uhranuta. A neni to vubec pekny pocit. Citim se jak Viktorka u splavu.