Mě taky jednou jeden uhranul. Věděla jsem o něm už dlouho, několik let a semtam jsme se viděli (ale vždycky jsme si řekli jen dobrý den a to nijak proto, že se známe, ale proto, že se to sluší - prostě něco jako když vejdu do obchodu a pozdravím).

A jednou jsem ho z ničeho nic potkala v jednom městě, stála jsem na zastávce v obležení několika zavazadel, přijel autobus (já čekala na jiný - bohužel) a ON mě úplně uhranul očima. Nikdy bych si nemyslela, že se to stane. Tak jsem se trochu usmála, otočila jinam, pak zpátky, pořád se díval a přitom s někým jiným mluvil. Díval se i za zavřenýma dveřma, když autobus odjížděl. Pak jsem několik týdnů nemyslela na nic jiného.

A dneska si občas vzpomenu. Mezitím jsem se dozvěděla, že je ženatý a tím u mě nastává jakási nepřekonatelná zábrana. Naštěstí.