Eeko,
jenže ty věci, o kterých mluvíš, se neřeší s jinou/jiným, dokud je vztah v pořádku. Ve chvíli, kdy začne něco skřípat se objevuje riziko, že něco podobného nastane. Nechceš se svěřovat někomu, kdo tě štve, i když jsou to třeba malichernosti. V podstatě to funguje tak, že na začátku vztahu se dveře mezi dvěma lidmi otevírají, otevírají... dojde k momentu, kdy jsou oboustranně otevřený a je třeba pracovat na utěsňování možných děr, kterýma by táhlo. Jenže v určitém okamžiku se jedny z těch dveří začnou zase zavírat, protože s tím ucpáváním přestanou být spokojené. Začnou pociťovat nějaký deficit. A pak už je vlastně je otázka času, kdy je bude chtít otevřít někdo další.
Osobně si myslím, že ve funkčním vztahu k nevěrám na víc než jednu noc moc často nedochází. Když je člověk spokojený, nemá chuť se poohlížet jinde. Bohužel někdy stačí, aby zaskřípala maličkost a už to jede.