Měla jsem 5 koček, 4 jen doma a 1 v domečku se zahradou. Dokud byly ty 4 kočky jen doma, přišlo mi to v pohodě (když opominu to, že občas vysedávaly na okně a nejradši by vyskočily), ale šílený bylo to, že člověk pomalu nemohl otevřít okno (nakonec jsme museli mít skoro všude sítě) ani dveře, hnedka zdrhaly (několikrát se jim to povedlo), jedna dvakrát vyskočila z balkonu a v pohodě, jedna se tak zabila (4. patro). Tři přeživší kočky pak máma rozdala kvůli těhotenství (), dvě se dostaly k baráku se zahradou a museli byste vidět, jak najednou byly happy, i když předtím vypadaly spokojeně.
Jako jo, kočka může bejt v bytě relativně v pohodě, pokud nezná nic jinýho. Tenkrát jsem taky oponovala tím, že naše kočky jsou v bytě spokojený a ven nepotřebujou.
Poslední číču jsem si pořídila do baráku se zahradou, nejdřív jsem jí ven pouštět nechtěla vůbec, ale postupně se mnou začla chodit na zahradu a potom už běhala venku denně sama, už jako malý kotě.
Po pár měsících jsem se stěhovala do 5+1 - panelák 4. patro a kočka šíleně vyváděla, aklimatizace jaksi neproběhla a musela jsem jí darovat známý k baráčku, kde je opět spokojená. Teď bydlím v 1+1 a nemít tuhle zkušenost, kočku bych si asi v klidu pořídila, miluju kočky. Nicméně teď už to (taky) považuju za týrání zvířat, bez přehánění. Viděla jsem ten rozdíl, co volnej pohyb po venku udělal s mýma kočkama.