Souhlasím,záleží hodně na chovateli.
Měli jsme britku - mazel neuvěřitelný,byl v bytě zvykl si - přestěhovali jsme se do domku,také si zvykl,já už na tom byla hůř,protože se začal toulat a já ho pořád hledala,pak jsem si zvykla také Nic ze své roztomilé a milé povahy neztratil,jen byl doma trochu méně.
Teď máme Mainskou mývalí,kocourka asi ze 4. ruky,chudáček si prošel peklem - přesto je to zlatíčko.Bohužel jeden po těch všech problémech co měl mu zústal jeden zlozvyk,který se neslučuje s životem rodiny a to je kradení všeho poživatelného co není přitlučené.Museli jsme ho přestěhovat ven,kde má boudu se senem a pravidelnou stravu,chodí domů se pomazlit,k dětem je trpělivý,ale má to své hranice.Myslím,že podobné hranice má každá kočka,menší syn teď trochu povyrostl a už pozná co si může dovolit,takže si navzájem vyjdou vstříc.
Briťáka jsme brali od chovatelky,která prokazatelně kočky milovala a žili s celou rodinou v bytě.Na kocourkovi to bylo vidět.
Mainskou jsme si vezli domů jako extrémně vystresované,bázlivé zvíře - neměla jsem to srdce ho u paní,která ho zjevně nezvládla a pořídila si ho jako doplněk ke své umělecké image,nechat.Bál se všeho a všech,paní ho naháněla po bytě asi 45 min než se jí ho podařilo narvat do přepravky.Byl podviživený,nemocný a vystresovaný.
Přesto je z něj nyní spokojená polodomácí kočka,která se moc ráda mazlí.Zná své lidi,bála jsem se jak se sžije s dětmi,ale i to je nyní nadmíru uspokojivé. Takže hodně udělá i soužití s novými majiteli,bohužel ten základ,který si zvíře odnese od chovatele je nejdůležitější a pokud dobře vyberete ušetříte si tím spoustu budoucího trápení.