NO, téda to je docela těžké. Nevím, jak bych se zachovala. A kolik takových aktivit provozujete? Pokud je to třebas jen jedna či max. 2 do týdne, asi bych taky nepovolila. Páč vidím už na našem 2 let´ákovi, že taková "malá povinnost" se mu celkem hodí a moc ho to baví, pěkně se unaví a já se 2x do týdne potkám s jiným světem, než po zbylých 5 x 2 vycházky v obyč den.

Jinak ale při slově "kroužek" mi taky stávají vlasy na hlavě a u tak malého dítěte bych na tom nebazírovala. Jáchym mi taky dneska říkal "maminko, dneska né". Taky užíváme výše zmíňenou metodu přípravy. Četla jsem to v něaké chytré knížce a docela jsme si na to zvykli. Každé ráno si říkáme, co nás dneska čeká a když vidím, že se mu třebas do něčeho nechce, tak na to upozorňím několikrát pŕedem. "Až se nasnídáme a poklidíme, pujdeme si pohrát do Medulienky. " Zachvíli se mezi poletováním po domě zastavím v pokojíčku, popovídáme si o tom, co tam dělá a zase povím "Ještě chvíli si pohraj s mašinkama, já se jdu obléknout a potom obléknu i tebe, protože Mat´ka se na nás v Medulience už moc těší."
Hodně nám to pomáhá ve zmírňování vzteku z toho, že musí opustit to co se mu zrovna líbí, ani s pohádkama tak nemáme problém, vypnout je v pulce, když je třeba. Ale je jasné, že to nezabírá na každé dítko.