Ahoj, děkuju Já doufám, že štěstí mít budu! Možná víc, já v to teď už dokonce i věřím, protože si to zasloužím Jinak jestli to s ní ještě táhne, fakt nevím, mají to k sobě 200km, ona dělá hodnou holku a buduje si hnízdečko se svým přítelem, komické je, že to u nich nikdy nejspíš nebylo o tom načančání a dárečkách, prostě to jsou tak nějak spřízněné duše...kdybych nebyla jeho manželka, řekla bych, že se k sobě hodí... Teď mé pocity jsou vlastně už dost v pohodě-aspoň proti tomu co bylo, mám to celkem srovnané v hlavě. Prostě teď když už ho nemiluju, tak se na vše dokážu dívat víc objektivně. Víš co bylo nejhorší? To zklamání, když jsem několikrát opakovaně zjistila, že když už jsem zase konečně našla kapku důvěry, tak už mě zase lže!