Ahoj,

já jsem byla z toho druhého břehu neb mě bylo 22 a manželovi 32let. Pak jednou přišel, že by moc chtěl rodinu. Já jsem zrovna začala cestovat po světě, dostala jsem obrovskou příležitost ve firmě, nabídku, která se neodmítá. No, byla jsem strašně šokovaná. Jenže našeho vztahu jsem si vážila a nechtěla jsem o něj přijít. A najednou, ze dne na den, když jsem pak ležela sama v hotelu mi to začalo šrotovat v hlavě, jaký by to asi bylo. A častěji a častěji se mi tahle myšlenka vkradala do mysli až jsem vlastně došla k tomu, že bych to taky moc chtěla. No a tehdy ještě přítel si asi všiml, že jsem krapet zaskočená, tak že po pár dnech přišel s tím, že tomu dáme ještě dva roky, vybudujeme bydlení, jestli tedy chci. A já jsem najednou cítila na těch svých cestách, že už nejsem úplná, začala mé rozněžnovat miminka... . No, prostě jsem tím chtěla ríci, že než jsem byla nakopnutá, tak jsem o tom vubec nepřemýšlela. Tak že třeba ho možná zcela upřímě informovat o tvých pocitech a uvidíš, třeba o tom ještě nepřemýšlel. Já už jsem se pak nemohla dočkat, až ty dva roky pominou a tak jsme se do toho pustili dříve, ale nešlo to. Tak že netřeba otálet, ale asi moc taky netlačit. Pověz mu co cítíš a dej mu čas o tom pŕemýšlet.