Kolem druhého roku začala dcera tatínka odhánět a řikala mu,že hoˇnemá ráda.Trvalo to pár měsíců.Teď tatínka miluje a počítá dny,kdy bude zase celý den doma.Ráno vleze k němu do postele pod peřinu a září štěstím.
taky mi to bylo kvůli manželovi líto,tak jsme si povídali o tom,že asi zkouší,co to znamená,když ty věty řiká.A jak na ně reagujeme.
U malé je to podle mě nějaký vzdor,který odezní.Chovejte se k ní stejně,jako před tím,než se takhle začala chovat.
Asi bych třeba nepolevila v tom,že jí manžel oblékne,nebo něco jiného.Aby si nezvykla,že jí maminka jekoby bude pořád ochraňovat.