Rekněme si to natvrdo /což většina kroužkomatek nechce přiznat/ - kroužky pro hodně malé děti /mimina,batolata/ jsou PRO MATKY, aby neseděly zavřené doma a neblbly z toho.

OK, v pořádku, jenže upřímnost se jaksi nenosí, tak se to musí "posvětit" zájmy dítěte. Aby se zdůvodnily třeba i před partnerem nemalé náklady na kojenecké kroužky,nebude matka říkat - hrabe mi doma, tak platíme několik tisíc, abych se dostala mezi lidi. Upřímně, u některých mužů by jaksi i s takovou upřímností narazily. Ale "zájem dítěte" to je jiná.
Navíc, když se to ideově "podepře" tím, jak dítě bude umět něco "víc", než ostatní.

Add "batolecí" a "předškolní" kroužky.

Mě fascinuje jedna věc - proč takový "násilí", takový "mus" za každou cenu? Proč nedávat na kroužky děti /jako to bylo za nás/ v okamžiku, kdy už je dítě schopno si na něj pomalu začít docházet samo? Ze by mělo chudák v sedmi, osmi letech "zmeškáno"?

Jako hlava mi nebere, že bych se měla stát jen rodinnou "šoférkou" a distributorkou dětí na kroužky. Každý den kroužek nějakého z dětí a můžu rovnou rezignovat na vlastní život, jen žiju životem dětí.
Navíc tyhle kroužky trvají třeba třičtvrtě hodiny, takže se matka s dítětem kamsi žene na druhý konec města, tam dítě odevzdá, někde čeká, pak zase zpátky...ne, upřímně, nebavilo by mě to...ta vize, že budu od 2 let do třeba 8, než si moje děti obejdou kroužky samy, jen lítat a lítat po jejich kroužcích. Ještě tak jeden kroužek, kde to berou rozumnou, "nevýkonnostní" formou týdně - maximálně.

Já totiž netrpím iluzí, že z mých dětí budou vrcholoví sportovci nebo něco podobného. Jen u výjimečných talentů a určitých sportů - balet atd...je opodstatněné začínat hodně brzy, protože později už to v tom sportu dítě nedožene. Ale jaksi - ruku na srdce - většina našich dětí stejně nebudou Jágrové nebo Maji Plisecké - tak nač ta křeč? nač to podřízení veškerého chodu rodiny tomu, aby dítě bylo několikrát týdně na tréninku?