A to jste to nikdy nerozebírali před tím než si otěhotněla?
Nemám stejnou zkušenost. Když jsme spolu začali žít, tak mi přišlo přirozené takové téma nakousnout a chtít vědět, jaký na to má názor on. Řekli jsme si, že ten papír pro nás není důležitý, ale pokud bychom chtěli mít děti, tak je pro nás přirozené být rodina - možná je to konzervatismus, ale zdá se nám lepší, když mají všichni stejné jméno.
Pokud někdo nechce mít svatbu, tak se dá spoustu věcí právně ošetřit i jinak - např. dědictví apod. pokud mám nakousnout to nejhorší. Ale asi bych to řešit nechtěla, takže jsem ráda, že jsme se vzali.
Kdy se vzít vyplynulo ze situace. Začali jsme víc mluvit o tom, že bychom chtěli dítě a samozřejmě u toho vyplynulo, že bychom tedy měli pohnout i s tou svatbou (bylo to po 6 letech vztahu).
Považuju svého muže za dospělého a zodpovědného, takže u nás není problém, že by se o něčem nechtěl bavit. Vždy je schopen říct svůj názor a své argumenty, i když se mi to občas nelíbí. Ale nedokážu si představit, že by se se mnou nechtěl bavit o takové věci jako je svatba. I kdyby to nakonec dopadlo, že by svatbu odmítl, ale aspoň bych věděla na čem jsem.