Moje dítě se také jmenuje po otci, jsem na to hrdá, že mám dítě právě s ním. Ve svatbě spatřuju jen přežitek, kus papíru, kterým se stejně nic nezmění. A to že já mám příjmení jiné? stejně mě všude oslovují příjmením mého syna.
Navíc jsem se pro to, že bude mít příjmení po něm rozhodla zcela dobrovolně, nikdo mě nenutil, jsem totiž svéprávnáprávná a občas i používám to co mám v hlavě
Pokud někdo dítěti jméno po otci dát nechce, ať na to prostě nepřistupuje..a pokud si někdo myslí, že se chlap ožení, když se ženit nechce, tak je to asi taky bláhová představa..a ještě absurdnější mi přijde, když některé ženské vydírají chlapi tím, že pokud si ji nevezme, dítě jeho příjmení nedostaně..tohle by si měla dvojice podle mě ujasnit, než si dítě pořídí..není na tom absolutně nic složitého a nepochopitelného