teď je mi fajn, do jisté míry jsem rezignovala a radost si dělám jinde, hodně sportuju, to mě nabíjí. jsem vcelku tolerantní a pragmatik, tak na tom hledám to pozitivní. před rokem a půl to bylo horší, doplazila jsem se s depresí k psycholožce, která mi pomohla jen částečně, tohle ji nenepadlo, pak jsem to nějak sama rozchodila. samozřejmě je zvláštní si uvědomit, že jsem třeba teď pět dní ležela doma nemocná a ani jednou mě nepohladil nebo nenabídl třeba čaj ... ale dokážu si to nebrat osobně. na druhou stranu třeba na dovolené je milej, resp. není protivnej ani otrávenej - koukám, že už to mám pěkně posunutý