to je náhodou hezká otázka. my jsme se seznámili na www rande cz, byl tuším osmnáctý, se kterým jsem se sešla. jinak v reálu myslím nebyla šance, že bychom se náhodou někde potkali, on do práce a domů, já do práce, do posilovny nebo ke kámošce a domů. na pohled se mi moc líbil, byl (a je) takový seriózní, pozorně poslouchal, dalo se s ním povídat i jen tak chodit. po roce jsme se vzali, za další rok a něco dítě, za necelé dva další. klasická honička, únava, různě jsme usínali kde kdo večer upadl no a v tom se nějak ztratilo, že už se mluví jen o plínách, jestli vůbec. před půl rokem jsem se vrátila do práce, pookřála jsem a začala to trošku řešit. ono samozřejmě vůbec nezáleží na diagnóze, spíš si potřebuju udělat představu, co se mu tak asi děje v hlavě, protože od něj se to nedozvím (zkoušela jsem). jednak proto, abych se s životem s alienem líp vyrovnala, jednak aby se alien líp vyrovnal se životem se mnou