Myslím, že starší syn asi trochu žárlí na malého, soudím podle toho, že k babičce utíká, jakmile se začneš věnovat malému. Prostě-jak už tu někdo psal- i on chce být pro někoho ten jediný. Takže možná bych trochu hledala chybu i u tebe. Syn k babičce celý den nesmí, ale jakmile jde malý spát, tak může? Ty chceš, aby si kluci spolu hráli, protože ty potřebuješ něco udělat, nebo protože malý brečí, že je sám. Tedy berou se ohledy na přání tvoje a přání mladšího. A co přání staršího? Trochu to na mě působí, že pouze ten starší ,,musí" a ,,nesmí" abys měla doma klid. Ale to je přece tvoje povinnost to zajistit, ne synova. Co zkusit poslat ho k babičce klidně dopoledne a když jde malý spát, tak se věnovat (místo poobědového klidu nebo např. uklízení) tomu staršímu. Tak bude mít pro sebe i babičku a hlavně i tebe. Můžeš s ním klidně třeba i uklízet, nebo vařit, pokud to jinak nestíháš, ale dělej to jen s ním.A je docela možné, že pokud zvolíš zajímavou náplň vašeho času, tak syna začne víc bavit být doma, než u babičky. A odpoledne by mohlo platit pravidlo, že budete všichni spolu. Myslím, že spokojenost bude na všech stranách. Ono všichni mají své city, i ta babička a tím, že se budeš snažit jejich návštěvy násilně omezit ublížíš jí, synovi a nakonec i sobě, protože ti to oba budou zazlívat. A ještě jedna věc, zkus si pamatovat, jaké nároky jsi měla v tomhle věku na staršího a porovnej, jestli budeš mít tytéž nároky ve stejném věku i na mladšího. Aby to nedopadlo tak, že ten velký bude pořád jenom ustupovat tomu mladšímu, možná už je k tomu nakročeno.