píšeš, že máma neví.... naše taky nevěděla. Abych pravdu řekla, když jsem viděla jak se trápí, jak se chová táta, jak je doma řev ( i ... např. nedalo se mu ani říct, zapomněl jsi koupit mléko - prostě začal řvát, že on nikdy neudělá nic dobře, že pořád má proti němu něco, a jeho půlhodinový monolog většinou končil tím, že máma brečela, on rozhodil rukama a se slovy tady se na to můžu... nikdy neudělám nic dobře, odešel), tak jsem hledala na netu a všechny informace mamace předávala, dávala jsem jí číst diskuze, mluvili jsme o tom co by chtěla, jak by chtěla, prostě jsem stála na 100% na její straně. Tátovi jsem dala zcela jasně najevo, že takhle se nedá chovat, že se musí rozhodnout a že tuhle kurvu prostě já tolerovat nebudu. Máma se bála rozvodu, nebyla shopná sama cokoliv zjistit - tak jsem k právníkovi šla s ní. Pořád jsme věci rozebírali i s tátou, jasně jsem mu řekla, že pálí mosty, bylo mu to jedno. Jen jedno chtěl, aby ho máma vyhodila, protože pak mohl říkat, ONA mě vyhodila, já bych jinak nešel....Je toho spousta, nedá se to napsat vše. Táta byl třeba přesvědčený, že se odstěhuje a přesto sem bude chodit,bude mít klíče od baráku....dost se divil, že ne. I když je fakt, že než se odstěhoval byly dost šílené hádky. Řval, že ho chce máma obrat o všechno, že by měl žít jen z důchodu - přitom máma z něj žije. U dohadování o majetku jsme byli i my, děti - máma si to tak přála a táta to musel akceptovat. Prakticky jsme to tam koučovali a krotili vášně (a taky se snažili prosadit majetek, tak, aby na tom byli skoro stejně, jinak by na to máma dojela.) Snaž se mámu podpořit, snaž se udělat maximum. Jak radí holky, že se dotoho nemáš míchat, není to pravda. Já to zažila. Kdybych se do toho nemíchala, máma by byla na psychiatrii, táta by bydlel doma, jeho milenka by k nám chodila.....