a bude to těžké. S tím počítej. Ty dva roky nás všechny stály plno sil. Ale teď je to už lepší. Víš, fakt je potřeba stát u mámy a pomoct ji. V něčem má Monty pravdu, v něčem ne. Máma měla svoje koníčky, svoje kamarády...ale prostě tátovi tolerovala ty jeho. S pěnězma je fakt, že táta ji nikdy moc peněz nedával a máma nebyla moc od rány - to spíš jsem se s ním hádávala já. Prostě, kdyby moje máma měla jinou náturu, už s ním nebude. Nedá se říct, že je blbá, prostě dominantní byl on. Promluv s ní, zajděte k právníkovi - jen na pokec o tom, na co by měla právo (je potřeba vědět, čí je byt/dům, auto, příp. podnikání, čí jsou konta, jaké kdo má spoření, půjčky... Sice za to zaplatíte, ale budete vědět s čím by vaše máma odešla od rozvodu. Že otec vyhrožuje? Naopak, jako dítě (nevím jestli třeba nemáš ještě bratra) bych se sourozencem na něj vlítla s tím, že jestli má milenku, fajn, jestli se chce kurvit, fajn, ale jestli chce mámu přivést do blázince, jestli jí chce vyhrožovat, tak vy za ní stojíte a ať se rozhodne, co dál... TO, že zakázal o tom mluvit? Jasně, protože to je jeho pojistka kdyby mu to nevyšlo. U nás to bylo stejné. Já mámě říkala, že dokud s tím nevyjde ona na světlo, nikdo se za ní nepostaví. Jakmile to řekla svým známým, okamžitě se začal táta divit, kolik lidí podporuje ji a ne jeho. Nechtěl o tom mluvit vůbec ani o rozvodu. Ale sakra, kdo je, aby mámě něco zakazoval? Postupem času se trochu zmírnil, protože viděl, že na něj (děti) začínáme být dost naštvaní a on si nás nechtěl rozházet. Podařilo se to zkorigovat tak, že oba dostanou půlku majetku (nepodařilo se mu mámu odrbat), on je odstěhovaný a jestli je š%tasný, to musí posoudit on. Mluv s mámou na rovinu, řekni je to takhle a takhle....vem ji třeba na dovču. Držím palce ať se z toho dostane.