Nechci nikomu vymlouvat dědění jména, ale já bych to neudělala. Myslím, že je lepší být originálem. Každopádně mám humornou historku ze života. Moje nejlepší kamarádka má muže Honzu, syna Honzíka a děda taky Honza. Shodou okolností i můj muž je Honza a máme malého Kryštofa :). Teď se malý Honzík začíná učit jména a hrozně rychle se naučil, že každý kluk a chlap je přece Honza. A když z označení mimi stal Kryštof byl hrozně překvapeněý, ale nakonec si na "Ekofa":) zvyknul. Teď byli u doktorky a byl tam taky malý Kryštůfek, což Honzíka hrozně rozčílilo, protože "Ekof" je jenom jeden a to přece mimi... Hrozně jsme se tím pobavili, ale na druhou stranu je to malinko alarmující :)))