Taky se přidávám a spíš chci poradit tobě... Já to z nám z obou stran - podnikám já i partner, zároveň máme 3 děti a společnou domácnost.
Nechci ti nic vytýkat, ale chápu spíš jeho. Pokud je pro tebe prioritou pořádek v domácnosti, mít naklizeno a opečované děti, tak to asi klapat moc nebude. Pro nás oba jsou prioritou děti, práce a domácnost je na posledním místě. Pokud se nestíhá, dá se jíst namazaný chleba, nebo se dá zajít do restaurace.
Žijeme v místě, kde je problém sehnat dobře placenou práci a tak podnikání vychází jako nejlepší varianta. Po několika letech jsme se dopracovali k tomu, že máme o trochu víc času na sebe, ale pokud si jej uděláme, snažíme se opravdu být spolu.
Já mám tak trochu pocit, že jsi na něm příliš závislá, ono trávit den tím, že s jídlem čekáš na chlapa, to je nanic. I když mateřská k tomu svádí. Udělala bych si víc svůj vlastní program s dítětem, pokud je závislej na tom, aby se s vámi najedl, tak klidně dvakrát do týdne restaurace, ve zbylých dnech bych uvařila něco, co se dá rychle ohřát. U nás třeba využíváme pomalý hrnec - tam se jídlo vaří samo a po uvaření se přepne ohřev a udržuje jídlo teplé, takže když přítel dorazí, stačí naložit na talíř. Nebo jsou i různé termohrnce, které po určitou dobu udrží jídlo teplé. Když je třeba obchodní schůzka, tak se opravdu nejde sebrat s tím, že manželka čeká s obědem a jít domů.
A když bych měla napsat co nám to dalo oproti běžnému zaměstnání, tak to bude otřepané - víc svobody, víc sebevědomí a víc jistoty, že se dokážeme uživit.
Dnes už si třeba užíváme pohodová rána, když odvezem starší děti do školy, tak máme čas se v klídku nastartovat, dát si spolu kafe, popovídat. Kdykoliv se vyskytne něco neočekávané - nemoc, možnost někam vyjet i v týdnu, není problém přeorganizovat, což s normální prací není vždy lehké.
Já už bych neměnila, jen to chce fakt toleranci.